Aktualizováno 2. 5. 2020

Když se nám pokazí pračka, voláme do servisu, aby nám poslali opraváře. Když chceme vyměnit dlaždice v koupelně, seženeme si zkušeného dlaždiče. Když se nám rozbije auto, vybereme servis, kde nám ho opraví. Když nám hapruje zdraví, běžíme k doktorovi. Zkrátka se celý život obracíme na odborníky. Proč by to mělo být ve vězení jinak?

Dobrý opravář, šikovný řemeslník, zručný servisák, zkušený doktor. Musíme se často obracet na někoho, kdo něčemu rozumí lépe, než my. Je to logické. Nemůžeme přece umět všechno sami. Když ale potřebujeme opravit svůj vlastní život, když se nám porouchá vnímání světa nebo se nám něco špatně v hlavě „přehodí“, většina z nás si řekne, že to zvládne sama. Že žádného odborníka nepotřebuje. Natož třeba psychologa. Nejsme přece blázni.

Většina spáchaných trestných činů má svůj důvod, tedy ve druhém desateru vysvětlené kriminogenní faktory, v našem chování a rozhodování. Na začátku příběhu, který pak končí uvězněním, stojí naše myšlenky, potřeby a volby. Často je hranice mezi normálním životem a spácháním trestného činu velice křehká. Často závisí jen na nás. Často ji můžeme přímo ovlivnit. Svým rozhodnutím, svojí vůlí, svoji silou.

Vězení není jen o potrestání a ochraně společnosti v čase věznění. Je to také ideální doba na to, abych odsouzený se sebou něco udělal. Aby se zbavil těch negativních skutečností svého já a svého života, které ho do vězení dostaly. Aby změnil své rizikové postoje, vzorce myšlení a chování. Někdo to zvládne sám, ale většina potřebuje nějakého odborníka. Ten mu může pomáhat delší dobu nebo jen v určitém okamžiku, s konkrétním problémem. Často takový odborník ukáže cestu nebo směr, kterým se vydat.

Nebojte se najít toho správného opraváře na svůj život

Vězeňská služba nabízí v mnoha věznicích vlastní nebo zprostředkované specializované programy, které pomohou s léčbou závislosti, naučí ovládat svoji agresivitu, pracovat s duševními poruchami a poruchami chování. Pomohou zamyslet se nad svým životem a změnit vše potřebné nebo další programy, které pomohou zvýšit stabilitu v osobním životě, změnit dopady špatného sociálního zázemí nebo pomoci s dluhovými problémy a s finanční gramotností. Programů je mnoho a jistě si každý najde takový, který mu pomůže začít pracovat na sobě a svém životě.

S výběrem vhodného programu pomůže ve věznici speciální pedagog nebo poradí vychovatel a sociální pracovnice. Je potřeba počítat s tím, že jednotlivé programy jsou nabízeny v různých věznicích. Je tedy možné, že bude nutné změnit věznici, pokud se pro jeden z programů odsouzený rozhodne. Vždy se to ale vyplatí, protože absolvování programu, který pomůže bojovat s vlastním špatným já, je velice důležité pro další život. Pro další život bez páchání trestných činů. Tedy pro prokázání předpokladu vedení řádného života, což je také důležitá podmínka pro život po podmíněném propuštění.

Udělat z předpokladu vedení řádného života místo prázdné fráze hmatatelný důkaz pro soud, musí každý odsouzený sám

Zvolit správný program může pomoci také sociální kurátor z úřadu, kde má odsouzený trvalé bydliště nebo kam se bude po propuštění vracet. Ten může také doporučit spolupráci s některou z neziskových organizací, které se pomocí osobám ve VT zabývají. Jejich seznam má samozřejmě také každá věznice, ale ta bude informovat pouze o těch organizacích, které spolupracují s ní. Pracovat sám se sebou totiž musí často i propuštěný. I po podmíněném propuštění je často nutné pokračovat v léčbě závislostí a pracovat s dalšími faktory, které mohou být nebezpečné.

Neziskové organizace pracují s programy, kterou jsou ve velké míře závislé na dotacích a grantech. Mohou být tedy limitovány například místem bydliště nebo délkou trestu. Kritérií může být více. Je potřeba také zvážit, zda konkrétní program odpovídá potřebám odsouzeného, jeho délce trestu nebo dalšímu nastavení. Výhodou některých programů je jejich přesah do doby po propuštění. Neomezují se tedy pouze na dobu pobytu ve vězení, ale pomohou také na svobodě. Pozor ale na kvalitu nabízených služeb v programech neziskových organizací. Stává se, že jejich programy jsou sice líbivé, ale bohužel postrádají odbornost a profesionalitu.

Na svobodě je také možná další spolupráce se sociálním kurátorem. Je to profesionál, který pomůže řešit nejen veškeré sociální otázky a problémy. Pokud s ním odsouzený naváže spolupráci již ve vězení, je to jistě krok k nezaplacení a v dobrém sociálním kurátorovi může nalézt „spojence“ na první měsíce po propuštění. To neplatí jen pro zkrácený trest.

Zvláštní kapitolou je Probační a mediační služba. Bohužel je velice složité ji přesně definovat a říci, jak by měla fungovat. Její přínos pro odsouzené v přípravě na budoucí život je velice omezený. Značně se také liší podle regionů. Nabízí některé programy, které může odsouzený využít. Bližší informace poskytne ve vězení sociální pracovnice a probační úředník. Doporučujeme se ale spíše spolehnout více na sebe, než na Probační a mediační službu. U podmíněného propuštění má spíše funkci kontrolní při uložené zkušební době.

I když věznice a neziskové organizace nabízejí mnoho specializovaných programů, je jich pořád nedostatek a nepokryjí potřeby všech odsouzených

Možnosti nalezení pomoci při práci se sebou samým tedy určitě odsouzení ve vězení mají. Je ale nutné se snažit a být aktivní. Sám si příležitosti vyhledávat, pídit se a nevzdávat se. Mít jasný plán a konkrétní cíl. Ve vězení je možné si také doplnit nebo rozšířit vzdělání (různé kurzy a školy). Ty mohou zlepšit uplatnění na trhu práce a najít nový smysl života. Důležité je nezapomenout, že práce na zlepšení svého života nekončí s koncem trestu, ale pokračuje i na svobodě.

Jaké zkušenosti má s přípravou na PP sociální kurátorka MČ Praha 6 Mgr. Iva Červená, DiS.:

Spolupráce s odborníky není zase tak jednoduchá záležitost. Člověk na svobodě má volbu vybrat si svého zubaře na základě regionu, dostupnosti a také i recenzí ostatních pacientů. Tuhle šanci, i když omezenou, mají i odsouzení – možnost výběru. Ze svých zkušeností doporučuji si opravdu zjistit co nejvíce informací o práci sociálního kurátora, neziskové organizace či konkrétní pobočky Probační a mediační služby ČR. Každý subjekt poskytuje odlišné poradenství a služby.

Nejideálnější situace je, když si odsouzený hned na začátku výkonu trestu odnětí svobody, nebo co nejdříve, upřímně sám uvědomí, kde leží jeho oblasti, ve kterých selhává. To jsou ty opakovaně zmiňované kriminogenní faktory. Poté je na místě začít pátrat, kdo/jaká organizace poskytuje v této oblasti svoje služby a podporu.

Poslední dobou se rozmáhá nadužívání nebo zneužívání organizací a dalších subjektů. Odsouzení mají pocit, že čím více organizací (sociální kurátor, dluhový poradce, probační úředník, pracovník neziskového sektoru, dobrovolník, kaplan atd.) osloví a budou od nich mít vyjádření, tím lepší je jejich šance na podmíněné propuštění. Avšak opak je častokrát pravdou. Člověk taktéž nenaváže vztah s 5 zubaři, vybere si jednoho, ke kterému má důvěru, s kterým je spokojený, kde si spolu rozumí a dokáží nastavit vhodný postup léčby. Je nutné si uvědomit, že čím více organizací odsouzený využívá, tím je vzájemný vztah nepravidelný, roztříštěný a povrchní. Je daleko hodnotnější, když odborník v postpenitenciární péči poskytne k soudnímu jednání zprávu o spolupráci, která podrobně popisuje aktivní spolupráci s charakteristikou odsouzeného a vymezením aktivit, které společně řešili. Oproti povrchní spolupráci, kde bude mít odsouzený pouze potvrzení o spolupráci, což nedává soudu žádnou individuální zpětnou vazbu, kterou pro své rozhodnutí potřebuje.

Navázání spolupráce znamená otevření dveří do svého soukromí, do minulosti, do Pandořiny skříňky každého jednotlivce. Je nutné si správně vybrat, komu svěřit informace o svém životě, s kým spolupracovat a mít k němu takovou důvěru, že v případě svého dalšího života s ním rádi budete své problémy řešit.

Jana L. našla to správné hned napoprvé. A je moc ráda.

U nás ve vězení bylo možností spolupráce mnoho. Hned na začátku jsem pochopila, že se musím zeptat ostatních na jejich zkušenosti. Ale zjistila jsem, že každá odsouzená říkala něco jiného. Přemýšlela jsem, jak se v tom vyznat. Pak jsem zvolila jednoduchý klíč. Dala jsem na zkušenosti těch holek, které měly podobný osud a názory jako já. A udělala jsem dobře. Vybrala jsem si dobrou organizaci. Pomohla mi s dluhy a doporučila mi další organizace, které zase řešily práci. Takže jsem nebyla na všechno sama. Pracovníci z té organizace poradili i mojí mamce. Jsem ráda, že jsem si vybrala dobře. Měla jsem nakonec dvě organizace a obě mi hodně moc pomohly. Když jsem byla venku, obrátila jsem se i na kurátorku. Ta mi pomohla na úřadech, to jsem moc nezvládala. Takže za mě doporučuji dobře vybrat a hodně u toho přemýšlet.

David Š. už měl naplánované některé věci před nástupem.

Pro mě byl nástup do kriminálu vysvobození. Už před nástupem jsem věděl, co musím se sebou všechno udělat. To byla asi moje výhra. Jaké jsou možnosti jsem ale začal zjišťovat až ve vězení. Měl jsem tu výhodu, že jsem se dostal do vězení, kde byla dobrá sociální pracovnice a dobrý pedagog. Ti mi hodně pomohli. Byli to velcí profesionálové, měli moře zkušeností a já tedy dal na jejich doporučení. Neměl jsem důvod jim nevěřit. Není totiž lehké se v úplně neznámém prostředí věznice orientovat ve všech těch nových věcech. Moje maminka se snažila něco zjistit i venku, ale dostat se k potřebných informacím bylo bohužel těžké. Takže to bylo všechno na mě. Na druhou stranu může rodina pomoc v mnoha věcech po propuštění. A také najít někoho na pomoc potom. Třeba právě kurátorka, ta mi pomohla vyřešit ztracené maturitní vysvědčení, rodný list a získat některé dokumenty z mé minulosti. Každá drobnost se počítá a každá podaná ruka dovede dodat hodně energie a vůle neselhat.