Aktualizováno 2. 5. 2020

Před několika lety patřily přísliby práce a bydlení k těm nejpodstatnějším a nejdůležitějším dokumentům, které žadatel o podmíněné propuštění k žádosti přikládal. Bez nich nebylo prakticky žádné žádosti vyhověno a byly častokrát jedinými podklady, které soudu stačily. U trestaných osob bývalo pravidlem, že kladné hodnocení, příslib práce a příslib bydlení zaručovaly úspěšné podmíněné propuštění. Blíže také ve článku Tři podmínky uveřejněném v časopise Státní zastupitelství předsedou našeho spolku v roce 2018.

Bydlení a práce by měly být automatické. K úspěšnému životu návratu do života je opravdu potřeba mnohem víc.

Samozřejmě i dnes je splnění těchto dvou podmínek pro úspěšné podmíněné propuštění potřebné. Již jim ale nepřipadá tak obrovský význam, protože jsou považovány za určitý standard a základ, které jakýkoliv propouštěný pro svůj život potřebuje. Bez střechy nad hlavou a možnosti potřebného finančního příjmu to totiž určitě nejde. A nezáleží na tom, zda jde o zkrácený trest nebo tzv. pevný výstup.

V minulosti bohužel došlo k jistému „pokroucení“ potvrzení o práci a bydlení. Častokrát totiž šlo pouze o fiktivní dokumenty. Neexistuje žádná statistika toho, kolik propuštěných opravdu nastoupilo na pracovní místo, které u soudu uvedlo. Podle našich zkušeností to nebyla ani polovina. Proto se dnes mnohokrát odsouzení na tyto dva přísliby dívají jako na něco nedůležitého a nepodstatného. Přitom ale právě bydlení a práce jsou pro další život propuštěných stěžejní. Pokud jsou totiž tyto dva základní stavební kameny jejich budoucího života kvalitní a pevné, může na nich propuštěný vystavit, za použití dalších potřebných atributů, poměrně stabilní budoucnost.

Když hovoříme s odsouzenými o jejich minulosti, o důvodech páchání trestné činnosti a o životních situacích, ve kterých se nacházely v době střetu se zákonem, u drtivé většiny vidíme nestabilní bydlení doprovázené problémy v sociálním nebo rodinném zázemí. S tím související nedostatek finančních příjmů, které by dovedly pokrýt potřebné výdaje. I když si to mnoho odsouzených neuvědomuje, a při přípravě svého budoucího života tomu nevěnuje ani patřičnou pozornost, bez kvalitního zázemí a odpovídající práce je jakýkoliv návrat na svobodu velice složitý. Dalo by se říct, že v dnešní době nemožný a nereálný.

Z vězení nevyjde tentýž člověk, který se pouze zbaví svých špatných vlastností. Vyjde častokrát někdo jiný. S tím musíme počítat.

Pojďme se na každý z obou důležitých prvků života po propuštění podívat detailněji. Bydlení dává propuštěnému nejenom možnost někde složit hlavu, ale také možnost někam patřit, mít možnost se někam vracet. Vytvořit si domov, ve kterém je pro každého člověka určitá míra bezpečí a jistoty. Po pobytu ve vězení, kde je soukromí nedostatkovým zbožím a člověk musí žít svůj život s někým, s kým nechce, je bydlení opravdu důležité. Častokrát samozřejmě své bydlení sdílíme s ostatními rodinnými příslušníky nebo svými nejbližšími. Je proto potřeba si ještě před propuštěním říci, jak bude společné bydlení fungovat. Jaká budou pravidla, k jakým dojde změnám s příchodem nové osoby. Je nutné si uvědomit, že odloučení přineslo změny ve vlastním životě všech, které vězení zasáhlo. I nepřímo. Domácnost, které odešel otec, musela najet na jiný režim, stejně tak on si musel zvyknout na zcela jiný režim ve výkonu trestu.

Návrat do prostředí, které všem bylo dříve známé, nemusí totiž vždy znamenat návrat ke starým způsobům života. Není to často ani žádoucí, protože se jednalo o prostředí částečně nebo zcela nefunkční a nestabilní. Je proto vhodné o společném bydlení hovořit již před propuštěním z vězení a velmi dobře si vše naplánovat a promyslet. Pokud odchází odsouzený po propuštění k rodině, například k rodičům nebo sourozencům, je dobré se domluvit na pravidlech pro užívání společných prostor, je dobré se domluvit na poplatcích, které s bydlením nového člena domácnosti vznikají. Předejte se tak také případným sporům a nedorozuměním.

Dobře nastavená pravidla jsou základem kvalitního bydlení.

Samostatnou kapitolou je bydlení v případě, kdy odsouzený nemá možnost se vrátit do místa svého předchozího pobytu, využít možnosti bydlení u rodiny nebo blízkých osob či známých. Takový odsouzený je odkázán na shánění vlastního bydlení nebo využití ubytovny či azylových domů. Při projednávání podmíněných propuštění se častokrát setkáváme s tím, že soudy bydlení v ubytovnách a azylových domech neshledávají správným. Mají k němu velké výhrady. Jako ve všech oblastech lidské činnosti i zde jsou dobré a špatné ubytovny a azylové domy. Každý azylový dům má svá pravidla a pro odsouzeného může být naopak dobrou variantou v tom smyslu, že přichází do prostředí, které má stanovené určité podmínky a mantinely. Většinou je v těchto azylových domech zakázáno požívání alkoholických nápojů a drog, což jsou časté spouštěče budoucích problémů. Azylové domy také disponují odbornými zaměstnanci, kteří mohou pomoci propuštěným s řešením mnoha problémů, k dispozici jsou sociální pracovníci nebo kurátoři, dostupná bývá i psychologická pomoc.

Větší výhrady je možné mít k ubytování v ubytovnách. Prostředí ubytoven bývá na horší úrovni. Chybí mu pevnější řád a nemusí být pro propuštěného stabilním zázemím. Může s sebou přinášet riziko požívání alkoholu, dostupnost drog, setkávání se s drobnou kriminalitou. Jakékoliv využití ubytovny musí odsouzený vždy pečlivě zvážit. A musí si sám dopředu stanovit taková pravidla, aby se dovedl vystříhat některým obyvatelům ubytoven, které mají právě blízko k páchání různých druhů trestné činnosti. Pro ověření vhodnosti ubytoven lze využití informace od sociálního kurátora nebo neziskové organizace. Ve větších městech fungují také organizace poskytující sociální služby, které v tomto ohledu mohou velmi dobře poradit.

Jakoukoliv možnost bydlení po propuštění z výkonu trestu je určitě vhodné konzultovat se sociálním kurátorem v místě bydliště nebo sociální pracovnicí věznice. Kurátoři mají přehled o možnostech ve svém městě a mají jistě i velké zkušenosti s jednotlivými typy a druhý zařízení od mnoha svých klientů. Je možné se na doporučení sociálního kurátora spolehnout a případné obavy z daného ubytování s ním otevřeně prodiskutovat. A samozřejmě soudu také sdělit, nakolik odsouzený o celé situaci přemýšlel a jak se s ní vypořádal. Už to samo svědčí o velké dávce vlastní zodpovědnosti, která je základem jeho života.

Za bydlení na ubytovně nebo v azylovém domě by se neměl odsouzený stydět. Vždy je to lepší varianta, než návrat do vězeňské cely.

Pokud má odsouzený po propuštění zajištěné bydlení, je potřeba také mít finanční prostředky na jeho úhradu. Práci je tedy nutné věnovat stejně tak velkou pozornost. Je jistě složité z výkonu trestu práci shánět, pokud není přístup k internetu, přes který se dnes prakticky celá nabídka a poptávka po pracovních pozicích do světa distribuuje. Je potřeba tedy zapojit rodinu nebo blízké, s hledáním práce určitě pomohou také sociální pracovníci ve věznicích, kurátoři a samozřejmě také neziskové organizace, které se touto problematikou zabývají.

Výhodou posledních let je obrovská poptávka po pracovní síle ze strany zaměstnavatelů. Není tedy problém v dnešní době práci najít i se záznamem v trestním rejstříku.

Je potřeba si ale uvědomit, že předchozí výkon trestu je jistým negativem a že práce, do které člověk po propuštění nastoupí, nemusí být práce z kategorie „práce snů“. Ostatně podstatou práce v prvních týdnech a měsících po propuštění je právě zajištění finančních prostředků na nový životní start. Možnosti zaměstnání jsou samozřejmě přímo úměrné vzdělání odsouzeného, jeho kvalifikaci, zkušenostem nebo místu, do kterého se po propuštění vrací. Jiné možnosti jsou v Praze a velkých městech, jiné na malých městech nebo na venkově.

Obrovskou výhodou jsou situace, kdy se podaří odsouzenému být zařazen ve vězení do práce, která je mu blízká, kterou v minulosti vykonával, ke které má vzdělání, nebo si dokonce v době výkonu trestu kvalifikaci a vzdělání doplnil.

Práce a bydlení patří k sobě a je potřeba obě plánovat pokud možno dohromady. Jsou na sobě závislé a obě by spolu měly souznít. Každý odsouzený si musí jasně definovat při hledání práce své možnosti a aktuální potřeby. Není v žádném případě ostudou začít takzvaně od nuly a po propuštění využít například pracovní agentury, které zprostředkují práci rychle. Dovedou pracovat i se zápisem v trestním rejstříku a také například mohou vyplácet týdenní výplaty. To je samozřejmě důležité u těch odsouzených, kteří se musí o sebe v prvních dnech a týdnech po propuštění postarat bez jakékoliv pomoci. Právě zajištění finančních prostředků na bydlení a stravu je velmi podstatné pro správné vykročení do dalšího života. Po několika měsících a získání dalších zkušeností, může odsouzený hledat práci, která se více přibližuje jeho kvalifikaci, jeho zkušenostem, a nebo i jeho přání.

Nejdůležitější je chuť a ochota pracovat, která je základem nalezení stabilního zaměstnání. Pak už jde všechno mnohem lépe.

Po propuštění může samozřejmě odsouzený práci dál intenzivně hledat a využít možnosti, které v této oblasti přináší například internet. Není podmínkou setrvat v práci, kterou odsouzený u podmíněného propuštění nahlásil. Je ale potřeba práci mít a brát ji jako běžnou součást svého života. V rámci podmíněného propuštění je také potřeba varovat před sháněním fiktivních příslibu bydlení a zaměstnání, protože okamžitě po opuštění věznice odsouzený pozná, jak složité je postavit se na vlastní nohy, pokud právě tyto dvě věci chybí.

Soudu je potřeba do žádosti v krátkosti popsat, jak má odsouzený bydlení a práci zajištěné a jak při jejich zajišťování přemýšlel. Jak pracoval se svými možnostmi a schopnostmi. A také to, jak se použil z předchozích životních chyb, když si práci a bydlení zajišťoval.

Jaké zkušenosti má s přípravou na PP sociální kurátorka MČ Praha 6 Mgr. Iva Červená, DiS.:

Stabilní bydlení a zaměstnání začíná být v dnešní společnosti luxus, který nemá ani mnoho lidí bez zkušenosti s výkonem trestu odnětí svobody. Po odsouzených se z mého pohledu očekává, že si během výkonu trestu zajistí v nejideálnějším případě bydlení v pronajatém či vlastním bytě a budou mít „dobře“ placené zaměstnání. Realita je u větší části odsouzených, kteří žádají o podmíněné propuštění, bohužel jiná. Během výkonu trestu mohou nastat okolnosti, které dovedou změnit životní plány odsouzeného. Např.: rozvod/rozchod, úmrtí v rodině a jiné nepředvídatelné události. Odsouzení mě oslovují s žádostí o pomoc při řešení hledání vhodného bydlení i zaměstnání. Jako sociální kurátor nejsem schopná zprostředkovat pronájem bytu, mohu však rezervovat lůžko v komerční ubytovně či azylovém domě. Rezervaci lůžka využívají odsouzení, kteří nemají žádnou blízkou osobu či příbuzného, který by jim poskytl pomoc s bydlením. Bohužel zde přichází překážka, jelikož ve velké míře je komerční ubytovna nebo azylový dům pro soud či státní zastupitelství nejistá forma bydlení.

Při sestavování zprávy o spolupráci odsouzeného se sociálním kurátorem pak musím pečlivě popsat výhody a možnosti azylového bydlení, které poskytuje pro první dny na svobodě jistotu a bezpečí. U příslibu zaměstnání přichází varianty: buď se odsouzený vrací k předchozímu zaměstnavateli, nebo musí hledat nového potenciálního zaměstnavatele. Pokud odsouzený není aktivní a ani nevyvíjí snahu, tak si zajistí fiktivní příslib zaměstnání od někoho známého či jiného odsouzeného. Zde pak přichází střet s realitou, kdy propuštěný nemá nic předem naplánováno a končí v evidenci na úřadu práce. Nebyl aktivní ve výkonu trestu odnětí svobody, je zde předpoklad, že nebude ani po propuštění. Tato situace vytváří snadný přístup k opětovnému kriminálnímu chování. Poslední překážku, kterou vnímám ze strany soudu je, když při soudním jednání soud striktně vyžaduje příslib zaměstnání s razítkem, i přesto, že má odsouzený domluvený pracovní pohovor prostřednictvím sociálního kurátora. Sociální kurátor obecně nedisponuje předem nasmlouvaným zaměstnavatelem, který by běžně poskytl příslib zaměstnání. Pouze se snaží vhodným a transparentním způsobem kontaktovat potencionální zaměstnavatele dle pracovních zkušenosti daného odsouzeného. A zde si myslím, že není soud zcela otevřený možnosti, že předem sjednaný pohovor s potencionálním zaměstnavatel, který je srozuměn s trestnou činností odsouzeného, má větší váhu, než fiktivní příslib zaměstnání.

Jak si práci a bydlení hledala naše klientka J. S.:

Já jsem to měla docela jednoduché. Ve vězení jsem pracovala u firmy, která mi nabídla práci a bydlení po propuštění. Takže jsem si vzala dva dny volna, zařídila si všechno potřebné a nastoupila na to samé místo. Měla jsem okolo sebe ty samé lidi, jako předtím. Nebyl to pro mě takový šok. Za pár týdnů jsem povýšila a dostala větší zodpovědnost. Po 10 měsících jsem ale skončila. Bydlení na ubytovně mně nedávalo soukromí a už jsme také nechtěla potkávat holky z kriminálu. Chtěla jsem opravdu nový život. Ušetřila jsem si nějaké peníze a pronajala si místnost v jednom bytě. Bydlíme 4 ve velkém 4+1. Každý má svoje soukromí a spolubydlící jsou skvělí. Jedna mi dokonce u nich sehnala práci. Že jsem byla zavřená, jsem jim řekla asi po 3 měsících, vzali to dobře a fungujeme stejně dál.

Jak si práci a bydlení hledal náš klient K. D.:

Ve vězení jsem dělal chodbaře, taková práce k ničemu. Nic vás nenaučí a nikam vás neposune. Před nástupem jsem dlouho nic nedělal, takže jsem začal vlastně od nuly. Bydlení jsem měl u rodičů, tak jsem to měl jednodušší. Do práce jsem šel nejdřív na stavbu. První půlrok byl hrozný. Nedostával jsem pravidelně výplatu, dostával jsem něco bokem, většinou míň, než jsem opravdu měl. Chvilku se to dalo vydržet, ale celou dobu jsem hledal něco jiného. Dřív jsem měl rád auta, taky jsem za ně seděl. Tak jsem zkoušel autobazary a servisy. V prvním to bylo zase špatné. Za měsíc práce 12.000. že prý to nejde. Kdybych nebyl u rodičů, nedal bych to a asi bych začal zase krást. Pak jsem ale našel práci v servisu, kde jsem dodnes. Jezdil tam manžel kurátorky, která mi pomáhala a tak se zeptal. Snažil jsem se fakt makat, abych je nezklamal a dostal jsem za měsíc pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr. Asi první po 10 letech. Mám práci, mám plat a mám osobní bankrot. Konečně dobrej začátek.